Fraatés IV.

Technology

12 hours ago

Author

35/34 př. n. l.).Fraatés IV. (parthsky Frahát, persky Farhád, řecky Φραάτης) byl parthský velkokrál z dynastie Arsakovců vládnoucí v letech 38-2 př. n. l. Byl nejstarším synem Oróda II., významného protihráče římské říše, a do nástupu Artabana II. posledním králem, který se udržel u moci delší dobu.

Vláda

Za dědice trůnu ho určil přímo otec a Fraatés dal následně zavraždit nejenom jeho, ale i své bratry a svého již dospělého syna. Zároveň vystoupil proti šlechtě, takže mnozí významní velmoži byli nuceni opustit zemi. +more Jeden z nich, Monaesis, odešel k Marku Antoniovi na římské území a obdržel od něj do držby tři města v Sýrii s příslibem, že se stane parthským králem. Poněvadž mezi Fraatem a Monaesiem došlo záhy k usmíření, poslal Antonius do Parhie vzkaz, že pokud král vrátí orly římských legií, ukořistěné u Karrh, a propustí zajatce, uzavře s ním mír. Fraatés však nabídku odmítl.

Válka mezi oběma říšemi propukla v roce +more_l. '>36 př. n. l. a Marcus Antonius stihl předtím donutit arménského krále Artavasda, aby s ním uzavřel spojenectví. K útoku bylo prý shromážděno 60 000 římských pěšáků, 10 000 hispánských a keltských jezdců, stejně jako 30 000 lehkooděnců spolu s jednotkami spojenců - celkem zhruba 100 000 vojáků. Podporovalo je 13 000 Artavasdových Arménů. Přes toto mohutné soustředění sil utrpěl zadní voj Římanů vedený Oppiem Statianem v dnešním severozápadním Íránu porážku a Antonius, který přišel skoro o všechny obléhací stroje, se raději stáhl nazpět. Podle Plútarcha zahynulo během tažení 24 000 římských vojáků, polovina z toho na nemoci.

Své faktické vítězství nedokázali Parthové patřičně využít, ačkoli Antonius nebyl v situaci, že by se mohl pokusit o odvetu. Přispěla k tomu i vzpoura jistého Tiridata, kterou Fraatés IV. +more potlačil jen s velkými obtížemi za pomoci Skythů. Tiridatés uprchl k Římanům a vzal s sebou jako rukojmí nejmladšího Fraatova syna - toho si nový vládce Říma Augustus ponechal u sebe. Pokud v Římě věřili, že král učiní vstřícný krok a vydá ukořistěné orly legií, jejich naděje se nenaplnila.

Poměry v říši měly i nadále daleko ke klidu. Již v roce +more_n. _l. '>27/26 př. n. l. vpadl Tiridatés do Mezopotámie, dobyl Seleukii nad Tigridem a donutil Fraata IV. k útěku. Podle Isidora z Charax byl prý úder tak překvapivý, že král "musel" v rychlosti povraždit příslušnice svého harému, aby nepadly do rukou protivníka. Téměř jistě podporovali podnik Římané, ale nakonec jim to nebylo nic platné - už příštího roku Tiridatés prchal stejnou cestou, jíž přišel. Podobně potlačena byla i Mithradatova uzurpace v letech 12-9 př. n. l. zaznamenaná Flaviem Iosephem v Židovských starožitnostech.

S Římany se Fraatés v roce +more_l. '>20 př. n. l. domluvil na předání tolik diskutovaných orlů a zřejmě byla tehdy uzavřena i mírová dohoda mezi oběma státy. Králova náhlá povolnost souvisela pravděpodobně s událostmi v Arménii, kde Augustův nevlastní syn Tiberius dosadil na trůn prořímského kandidáta Tigrana namísto neoblíbeného krále Artaxa II. Důsledkem dohody mj. bylo, že Římané uznali Eufrat za římsko-parthskou hranici, stav, jenž zůstal zachován až do pádu arsakovské dynastie v letech 224-228 n. l. Parthskému králi zbývalo jen podřídit si Médii Atropatené, aby kontury mocenských vztahů v prostoru nabyly trvalých forem.

Poslední léta Fraatova panování se nesla ve znamení vzrůstajícího vlivu Músy, původně italské otrokyně, kterou Augustus daroval králi při výměně zajatců roku +more_l. '>20 př. n. l. Músa brzy povýšila na královnu a v roce 10/9 př. n. l. přiměla Fraata, aby poslal své syny na vychování do Říma - jejím záměrem bylo zajistit trůn vlastnímu synu Fraatakovi. V roce 2 př. n. l. byl Fraatés otráven a Fraatakés převzal vládu v říši.